Historie vinařství v Roztokách u Prahy
Historie pěstování révy vinné na území dnešního města Roztoky je velmi stará a neprávem opomíjená. Její počátky lze na základě nepřímých dokladů vystopovat již na konci 9. či počátkem 10. století. Hlavním impulsem pro její pěstování bylo přijetí křesťanství knížetem Bořivojem, který kolem roku 884 založil na svém sídelním hradišti na Levém Hradci první křesťanskou svatyni na území Čech. Součástí křesťanské liturgie je i obřad proměňování (transsubstanciace) nekvašeného chleba (hostie) a vína v tělo a krev Ježíše Krista. Přítomnost vína při sloužení mše svaté byla tedy naprosto nutnou podmínkou. Je samozřejmě možné, že v prvopočátku bylo mešní víno zajišťováno dovozem z vinorodých krajů, např. z Moravy, jistě však byly učiněny pokusy o výsadbu a pěstování vlastních vinic. Nejpozději v období vlády knížete sv. Václava se již v Praze a okolí vinná réva pěstovala, jak nám to dokládají staré hagiografické legendy o tomto světci a mučedníkovi. Vlivem tradice situujeme počátky pěstování vína v tomto období spíše na Mělnicko, ale klimatické podmínky Prahy a jejího okolí, včetně Roztok a Levého Hradce, nejsou méně příznivé. Jižní svahy roztockého Tichého údolí se úspěšnému pěstování vinné révy přímo nabízely. První věrohodné zprávy o jejím pěstování v Roztokách o okolí však pocházejí až ze 13. století, kdy rozsáhlá území včetně Levého Hradce spravoval pražský klášter benediktinek. Nelze vyloučit, že již na konci předchozího století byla vysazena i vinice na jižním svahu Tichého údolí, když část roztockého zboží náležela benediktinům z Břevnova.
Velkou podporou pěstování této ušlechtilé plodiny byl výnos císaře Karla IV. z roku 1358, kterým uložil vysazovat vinice v okolí Prahy. V polovině 15. století, když Roztoky získal darem od krále Bedřich z Donína, jsou zde zápisem v zemských deskách doloženy tři vinice.
V druhé polovině 16. století rozšířil pěstování chmele a a výrobu vína tehdejší majitel Roztok, rytíř David Boryně ze Lhoty a na Mikovicích (+1591), hejtman slánského kraje, který přestavěl roztocký zámek v renesančním stylu. Z dobové zprávy o přepadení roztocké tvrze v listopadu 1590 nepřímo vyplývá, že se ve vltavském údolí v okolí Prahy nacházely vinic a viničné lisy.
Katastrofické důsledky pro vinařství v Roztokách měly naopak vpády saských a švédských vojsk v období třicetileté války, v jejichž důsledku byly (nejen) vinice zničeny nebo zpustly, jako např. vinařský grunt č. 10. v zadních koncích. Dobová zpráva ze 30. let 17. století uvádí, že (roztocké) „ panství jest … na dokonalou ruinu a zkažení přivedeno bylo … poddaní na díle zemřelí, na díle rozběhlí ...“. Z válečného zmaru se postupně podařilo vlastníkům, kterými byli od roku 1623 Liechtenštejni, obnovit prosperitu roztockého velkostatku. V 18. století je zde kromě vinných sklepů a pivovaru doložena i vinopalna.
Ale nebyly to jen válečné události, ale i výkyvy klimatu, tzv. malé doby ledové, které zasáhly ve třech vlnách českou kotlinu, konkrétně v období celého 15. století a také v druhé polovině 17. a na počátku 18. století. Klimaticky velmi nepříznivý byl i konec 18. a počátek 19. století (tzv. Daltonovo minimum), kdy v zimě panovaly extrémní mrazy a v létě chladné počasí s neúrodou a povodněmi. Tato období měla negativní dopad na celkovou zemědělskou produkci, vedla i ke hladomoru a selským bouřím a zdá se proto logické, že se to projevilo i v menší úspěšnosti pěstování teplomilných plodin, jako je réva vinná.
Starou tradici pěstování vína se pokusil v polovině 19. století obnovit majitel roztockého panství Josef Leder st. (+1869) a zejména pak Matěj Vošáhlík (+1911), který se do Roztok přistěhoval v polovině 60. let 19. století. V Tichém údolí vybudoval vinný sklep s terasovitou vinicí. Toto období připomíná ulice vedoucí nad hranou údolí, příznačně pojmenovaná „Nad vinicemi“. M. Vošáhlík se ještě za života stal regionální legendou, když zde úspěšně starostoval celkem 33 let. Počátek 20. století však znamenal na delší dobu konec pěstování vinné révy, a to v důsledku epidemického rozšíření cizopasného hmyzu mšičky révokazu, která zcela zdecimovala nejen české, ale i většinu evropských vinic. Těžkou ranou pěstitelům vinné révy byla i krutá zima 1928/29, kdy bylo dosaženo v jižních Čechách rekordní teploty -42,2 C. Škody na veškeré floře a fauně byly tehdy zcela mimořádné. Jako určitá rarita se v Roztokách dodnes zachovala hybridní odrůda červeného vína Isabella, která je poměrně odolná vůči révokazu a rezistentní k chorobám, jako je padlí a píseň révová. Její aromatické hrozny se hodí spíše k přímé konzumaci, než k výrobě vinného moštu. Dodnes ji můžeme nalézt bujně rostoucí ve dvou starých zahradách v historické uličce Kroupka.
V roce 1990 obnovil tradici výroby vína v Roztokách Ing. Ludvík Šlancar CSc., který zakoupil zpustlý vinný sklep v Tichém údolí a pronajal si dlouhodobě okolní pozemky. Vinný sklep obnovil a kromě výroby vína zde otevřel i populární vinárnu, zásobovanou převážně víny z jižní Moravy. S ohledem na objemově nevýznamnou místní produkci expandovala firma již pod jménem Vinařství Ludwig v následujících letech do oblasti jižní Moravy, kde se v Němčičkách dnes nachází její nová výrobní základna a vinohrady.
V posledních dvou desetiletích dochází, zřejmě pod vlivem mírných zim, ale i s příchodem nových obyvatel, k renesanci pěstování vinné révy v roztockých zahradách pro vlastní spotřebu, a to často s velmi pozitivními výsledky.
Stanislav Boloňský
