Svatý Václav

Tento nejvýznamnější Přemyslovec se narodil patrně v r. 907 ve Stochově jako syn pozdějšího knížete Vratislava I. (Přemyslovce) a Drahomíry. O jeho křesťanskou výchovu se postarala především jeho babička sv. Ludmila. Byl vzdělán ve slovanském písmu, později na škole v Budči se naučil i latinsky a řecky. Svou vzdělaností (ve své době zcela výjimečnou) a zbožností převyšoval své okolí natolik, že tehdejší velmožové prý hořekovali: „Co si počneme s ním; ten, jenž měl být knížetem, je zkažen od kněží a je jako mnich.“ Zhojená sečná rána na jeho lebce však dokládá, že nebyl zbabělcem, který by se vyhýbal boji.

V r. 924 se Václav ujal vlády nad velmi nestabilním územím: na jihovýchodě neustále hrozil vpád Maďarů, bavorský vévoda Arnulf považoval Čechy za oblast, kterou by si rád podmanil, saský Jindřich I. Ptáčník, nově zvolený německý král, usiloval o sjednocení Německa. V této složité situaci potřeboval Václav dlouhodobou politickou oporu, kterou nalezl u Jindřicha I. náhradou za poplatek 500 hřiven stříbra a 120 volů (tehdy běžný poplatek za mír, obdobný poplatek platil např. Jindřich I. Maďarům).

Politickou prozíravost Václavova postupu potvrdil další vývoj dějin 2. tisíciletí, Václavův bratr Boleslav byl však jiného názoru. Proto zorganizoval tlupu ozbrojenců, v jejíž čele přepadl dne 28. září 929 Václava, když šel ráno po slavnosti do staroboleslavského kostela. Po zavraždění Václava se chopil moci a vyvraždil i Václavovy politické stoupence.

Václav však zdaleka nevynikal jen jako politik a státník; proslul též svou zbožností, úctou k eucharistii, ale i respektem k manuální práci, odporem proti otrokářství a popravám. Jako mučedník a patron země začal být uctíván bezprostředně po smrti, po třech letech se ze svého činu kál i jeho bratr a již v r. 972 byl v Proseku u Prahy postaven první kostel, zasvěcený sv. Václavovi. Od r. 992 je mu zasvěcen oltář v katedrále v Halbertstadtu a od začátku 14. století též v bazilice sv. Petra ve Vatikáně. Karel IV. si v r. 1346 vyžádal od papeže Klimenta VI. listinu, jíž byla nová královská koruna věnována zemskému patronu sv. Václavu a z jeho lebky se snímala jen při nejvýznamnějších příležitostech, aby si ji mohl položit na hlavu stávající panovník jako její dočasný nositel. Velkým ctitelem sv. Václava byl též Mistr Jan Hus. Sv. Václav se stal symbolem české státnosti; jeho obraz je na pečetích zemského soudu i pražské univerzity. Svátek sv. Václava je od r. 1670 v celosvětovém církevním kalendáři, slaví se 28. září.

Sv. Václav však není jen patronem zemí českých, ale stal se (asi od 14. stol.) také patronem vinařů. Zřejmě proto, že okolo datumu jeho mučednické smrti dozrává víno. To, že se sv. Václav za svého života pěstěním vinné révy také zabýval, je doloženo z historických pramenů. Sv. Ludmila, babička Václava, použila poprvé víno v Čechách k náboženským účelům a přála dalšímu rozvoji vinařství. Dala založit jednu z prvních vinic nedaleko svého rodiště Pšova v Nedomicích u Mělníka. A na této vinici se měl zaučovat tajům výroby vína i její vnuk sv. Václav. Z toho vznikla i svatováclavská vinařská tradice v Čechách a v pozdějších staletích býval sv. Václav označován jako – supremus magister vinearum – nejvyšší perkmistr hor viničních.